Domů » Články » Wildlife » Modrá žába

Skokan ostronosý (Rana arvalis)

Skokan ostronosý patří společně se skokanem hnědým (Rana temporaria) a skokanem štíhlým (Rana dalmatina) do skupiny hnědých skokanů z rodu Rana. Všechny tři druhy mají podobné ekologické nároky i životní strategie a jsou si morfologicky natolik podobné, že je laik téměř nemůže rozeznat.

Od skokana hnědého se liší zejména špičatě zakončeným čenichem, větším a tvrdým pářicím mozolem a odlišným hlasem.

Na rozdíl od našich zelených skokanů (rod Pelophylax) se hnědí skokani stahují do vody jen na krátké období reprodukce; zbytek sezóny tráví na souši. Právě během rozmnožování jsou samečci skokana ostronosého velice odlišní od všech ostatních našich žab. Je u nich totiž extrémně silně vyvinut sezónní sexuální dimorfismus (nápadně nateklé tělo, zvětšené plovací blány na zadních nohou a výrazné pářicí mozoly na předních končetinách).

Je rozšířen ve většině střední,východní a severní Evropy. Areál se táhne dále na východ až na Sibiř (až po řeku Lenu).

Skokan ostronosý je náročnější na prostředí než skokan hnědý. Obývá zvláště rašeliniště a vlhké louky. Je to nížinný druh, v nadmořské výšce nad 600 m se nevyskytuje.

Skokani ostronosí přečkávají zimu ukrytí v zemi například v norách hlodavců a v dalších vhodných úkrytech. Na jaře skokani tato zimoviště opouští a přemisťují se do rozmnožovat, a to do různých vodní nádrží. Podmínkou je přítomnost vodních rostlin v litorálu, na ně totiž lepí samičky skokanů ostronosých vajíčka (na ponořené listy orobince a rákosu). Rozmnožuje se v menších mělkých vodních nádržích s hloubkou nepřesahující 70 cm, někdy v periodických tůních.

Po období námluv, které trvá asi 2-3 týdny, opouštějí skokani vodu a vracejí se na souš do lesů a vlhkých luk.

V této době ztrácejí samci svůj šedavý nádech a zbarvují se do modra.

Bohužel o fyziologickém pozadí této barvoměny zatím mnoho nevíme. Mechanismus, kterým samci mění své zbarvení, tak zůstává záhadou. Dokonce ani funkce barvoměny není doposud objasněná. Klasická vysvětlení, tedy že se samičky ochotněji páří s modřejšími samci, nebo že modřejší samci mají lepší kondici či potomstvo, nebyla v nových studiích potvrzena.

Vysvětlení, proč získávají samci skokana ostronosého toto unikátní zbarvení, je několik.

Podle jednoho z nich se jedná o repelentní zbarvení, které slouží k tomu, aby se samci snadno navzájem rozlišili a neztráceli čas objímáním jedince stejného pohlaví. Vzhledem k tomu, že období rozmnožování je u skokanů je relativně krátké (trvá pouhý jeden týden) a probíhá vždy hromadně ve velké hustotě jedinců na malé ploše, může hrát odlišné zbarvení samců a samic významnou roli.

Druhým možným vysvětlením je, že modrá barva, ačkoli nám se může zdát velmi nápadná, má krycí (antipredační) funkci. Představme si např. dravé ptáky, kteří proletují nad vodní hladinou, která má zvláště na jaře modravý nádech. Samci žab pak navíc z pohledu shora mohou připomínat tvarem listy, kterých jsou jarní tůně většinou plné.

Produkce modrého zbarvení je indukována samičím pohlavním hormonem – testosteronem. Sytost modré barvy je pak závislá na přítomnosti samic, teplotě a intenzitě slunečního záření a na fyzické kondici jedince.

Při odlovení pak sameček v důsledku stresu svou barvu rychle ztrácí.

Úspěšnost při hromadném rozmnožování je ale u samců podmíněna spíše jeho velikostí a rychlostí, kdy má mezi desítkami až stovkami jiných samců větší šanci oplodnit samičku. Zvláště síla samcových předních končetin, které v době rozmnožování hypertrofují, určuje sílu uchopení samice (tzv. amplexus). Samec si musí svou samici uhájit před atakem ostatních samců, kteří se snaží toto pouto narušit a samici od daného samce uvolnit.

Další zvláštností jsou samcovy tmavé „pářicí mozoly“ na palcích, které zabraňují sklouznutí z kluzkého povrchu samice.

Samice jsou naproti tomu po celý rok hnědavě zbarvené a mají poměrně specifické skvrny na bocích.

Potřebuje ke svému životu a rozmnožování nepoškozená přírodní stanoviště. Důležité jsou rybníky s pozvolnými břehy a bohatým litorálním porostem. Skokan ostronosý se nevyskytuje na území ČR plošně, ale spíše roztroušeně na několika lokalitách. Nejhojnější je na Třeboňsku, v oblasti J Moravy, v povodí řek Dyje a Moravy. Právě v povodí těchto řek ho můžeme i dnes vzácně pozorovat v původním prostředí tj. v inundačních, tj. zaplavovaných místech, v lužních lesích a v říčních ramenech (slepých).

Skokan ostronosý je kriticky ohroženým druhem a v ČR chráněný zákonem.

Jde o citlivý druh, který je neustále vytlačován ze svých domovských biotopů kvůli intenzivnímu hospodaření v krajině, která vede ke znečištění, homogenizaci, fragmentaci a destrukci stanovišť a k plíživé dezertifikaci.

V roce 2007 byl vyhlášen obojživelníkem roku.

Zdroj:

http://www.rozhlas.cz/priroda/porady/_zprava/338784

https://www.prirodovedci.cz/biolog/clanky/najdete-modrou-zabu

https://cs.wikipedia.org/wiki/Skokan_ostronos%C3%BD