Úspěšná expanze kudlanky nábožné
Kudlanka nábožná (Mantis religiosa) je jediný český zástupce
řádu kudlanek (Mantodea). V naší republice je kudlanka řazena v Červeném seznamu ohrožených
živočichů do kategorie zranitelný druh.
Kolonizace a expanze
Na základě klimatické změny dochází k rozšíření areálu mnohých druhů severním směrem. Kolonizace nových míst je výsledkem expanze z jejich zdrojových populací, ovlivněná schopností usídlit se ve vhodném biotopu. V případě, že daný druh neosídlí jiný biotop, může dojít k jeho vyhynutí v jeho zdrojové lokalitě i v poměrně krátkém čase. Pokud je však úspěšný, vede tato expanze k založení nových populací.
Příkladem úspěšné kolonizace je náš atraktivní druh – kudlanka nábožná. Tento hmyz už v ČR dávno není takovou vzácností jako před 15–20 lety. Druh původně žijící pouze v nejteplejších oblastech jižní Moravy (např. NP Podyjí, CHKO Pálava aj.) se od 90. let 20. stol. šíří postupně směrem na sever a severozápad (Ostravsko 2008, Šternberk 2015), po r. 2000 se začaly objevovat také v Čechách. Potvrzený výskyt byl již na několika lokalitách v Polabí (Polabské hůry, Hradecko – Na Plachtě 2011, okolí Prahy).
Vzhledem k postupnému oteplování klimatu lze těchto kolonizací očekávat stále více, zejména u druhů invazních.
Vitáček & Janšta, Živa 2/2016, str 84-86 (http://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/biogeografie-a-sireni-kudlanky-nabozne-v-evrope.pdf)
Způsob migrace
Dnešní molekulárněfylogenetické metody dokáží zmapovat migraci kudlanky nábožné a rekonstruovat její pravděpodobný směr ve střední Evropě. Dobře zmapovaná úspěšná kolonizace kudlanky nábožné je z Německa z jihozápadní oblasti v údolí Rýna (Linn a Griebeler2015), v posledních desetiletích i na klimaticky vhodných lokalitách ve východní části Německa. Do těchto nových míst kudlanky doputovaly nejspíše přes ČR. Nejsevernější německá lokalita se nachází v okolí Hamburku. Dále je kudlanka nábožná známa již několik desetiletí z jižního Polska (Liana 2007), ojedinělé nálezy také z Lotyšska (Pupiņš a kol. 2012).
Konkrétní způsoby šíření tohoto druhu na relativně vzdálené lokality však nejsou dokonale popsány. Ačkoli mají dobře vyvinutá křídla (na rozdíl od některých jiných druhů kudlanek), zdá se, že nepatří mezi zdatné letce.
V literatuře (Chládek 1998, Janšta a kol. 2008 nebo Liana 2007, Pupiņš a kol. 2012) se nejčastěji diskutují možnosti různých pasivních způsobů přenosu, např. zanesení větrem při letních bouřkách. Pravděpodobný by mohl být i antropogenní přenos dopravními prostředky. Tím by se dal vysvětlit občasný výskyt v okolí železničních tratí nebo dálnic (např. populace u dálnice D1 v blízkosti Velkého Meziříčí). Totéž platí pravděpodobně pro zmíněné lokality v Čechách.
Vitáček & Janšta, Živa 2/2016, str 84-86 (http://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/biogeografie-a-sireni-kudlanky-nabozne-v-evrope.pdf)
Biotop
Kudlanka nábožná obývá poměrně široké spektrum převážně otevřených biotopů s dostatečně vysokou roční průměrnou teplotou – nejméně 8 °C (Liana 2007).V mírném pásu jsou typickými stanovišti převážně otevřené xerotermní (suché a teplé) lokality, včetně těch ruderálních (silně pozměněných člověkem – např. výsypky, pískovny, lomy atd.).
Kudlanky rády vyhledávají i lokality s ostrůvkovitým výskytem různých keřových porostů, zejména s trnitými druhy (např. ostružiníky nebo růže), které jim poskytují ochranu před většími predátory a zároveň lákají jejich přirozenou potravu.
Vitáček & Janšta, Živa 2/2016, str 84-86 (http://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/biogeografie-a-sireni-kudlanky-nabozne-v-evrope.pdf)
Zbarvení
Kudlanka nábožná je zbarvena světle zeleně až tmavě zeleně, na podzim hnědě.
Díky tomu se dokážou téměř dokonale skrýt ve vegetaci a splynout s prostředím. Ukryjí se tak nejen před možnými predátory, ale stávají se tak nenápadné i pro svou kořist.
Konkrétně se zdá, že převládající zelený odstín ve zbarvení kudlanek je spojen s počátkem vegetační sezony (zelenější vegetace, dostatek vlhkosti). Naopak hnědé zbarvení převládá na konci léta,kdy je již vegetace vyprahlá a zelení jedinci se vyskytují pouze vzácněji na místech s vyšší vlhkostí (zavlažovaná místa apod.).
Podle výzkumů kudlanky nemají zbarvení zakódované v genech, ale je řízené spíše klimatickými podmínkami.
Vitáček & Janšta, Živa 2/2016, str 84-86 (http://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/biogeografie-a-sireni-kudlanky-nabozne-v-evrope.pdf)
Obrana
Kudlanky mají řadu nepřátel – ptáky, hlodavce, kočky i člověka.
Hlavní obrannou strategií je nenechat se najít, k čemuž využívají svého nenápadného zbarvení (mimikry).
Celé tělo je kryté pevnou chitinovou kutikulou, která kudlance slouží jako jakési „brnění“. Větší kudlanky se brání díky ostnům na stehnech.
Pokud se stanou kudlanky sami terčem predace a s útočníkem nechtějí bojovat, zvolí dle predátorovy velikosti buď zastrašení nebo odletí.
V případě zastrašení roztáhnou svá křídla a vztyčí přední končetiny, čímž vypadají větší. Některé kudlanky mají křídla velmi pestrá, která při roztažení připomínající oči.
Křídla používají kudlanky hlavně v přímém ohrožení života, když je pronásleduje predátor, se kterým nechtějí nebo nemůžou bojovat.
Zuzana Hvězdová, prezentace (https://slideplayer.cz/slide/11797750/)
Lov
Všechny druhy kudlanek jsou dravé. Na rozdíl od ostatních predátorů svou kořist sami nevyhledávají, ale zamaskují se v typické „modlivé“ poloze a jako zkamenělé čekají, až se k nim kořist sama přiblíží.
Většinou loví různé druhy hmyzu (sarančata, kobylky nebo cvrčci) a pavouků. Větší kudlanky mohou ohrozit i žáby, ještěrky, malé hady a myši, dokonce i malé ptáky - hlavně kolibříky! Zejména kolibřík rubínohrdlý je významně loven kudlankou v blízkosti krmítek ve východní USA.
Svůj podíl na hubení amerického drobného ptactva mají i původní americké kudlanky, jako je třeba kudlanka karolínská (Stagmomantis carolina). Mnohem víc obětí však mají na svědomí velké nepůvodní druhy, které si lidé před pár desítkami let vysadili do zahrad, aby hubily hmyzí škůdce. Nyní se ale ukázalo, že jak evropská kudlanka nábožná (Mantis religiosa), tak asijská kudlanka čínská (Tenodera sinensis) místo škodlivého hmyzu loví raději drobné ptactvo. Jde vlastně tak o příklad nepovedeného biologického boje, kdy se predátor začne chovat expanzivně a přeorientuje se na jinou kořist.
https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/22141/kruty-predator-kudlanky-na-lovu-kolibriku.html
Na tykadlech a nohou mají kudlanky hmatová čidla, která
reagují na sebemenší zachvění vzduchu.
Kudlanky mají i vynikající zrak díky velkým složeným očím. Navíc právě kudlanka nábožná je výjimečná tím, že jako jediná kudlanka dokáže volně otočit hlavou o 360 stupňů, aniž by nějak pohnula tělem.
Kořist poté uchvacují ve zlomcích vteřiny pomocí tzv. loupeživých končetin, což jsou přední končetiny opatřené trny a fungují jako střenka zavíracího nože.
Než začnou s požíráním kořisti, nejprve ji ukousnou hlavu, čímž ji paralyzují. Tím nedojde k úniku kořisti či možnému ohrožení samotné kudlanky. Pokud hlava oběti zůstane, dojde i tak k lokálnímu umrtvení slinami kudlanky, které zároveň kořist natravují. Potom je možné, že se oběť ještě při požírání hýbe, ačkoliv jí již chybí i větší část těla.
https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/22141/kruty-predator-kudlanky-na-lovu-kolibriku.html
Rozmnožování
Kudlanka nábožná se páří po dosažení dospělosti (srpen až září). Samička vždy kopuluje s několika samci.
Několikrát již bylo prokázáno, že dospělé samičky se rozmnožují i partenogeneticky, bez páření se samci. Kudlanka naklade kokon, do níž uloží neoplozená, ale diploidní vajíčka (s dvěma sadami chromozomů).Z těch se na jaře líhnou pouze samice. Právě partenogeneze představuje pravděpodobně jeden z faktorů úspěšného šíření kudlanek a osídlování nových lokalit. Tímto způsobem se ale rozmnožují jenom některé druhy, např. miomantis abysinica.
Samičky lákají samečky tvorbou reprodukčního feromonu, který je pak u samečků zachycen pomocí speciálních čichových čidel na makadlech. Sameček pak letí za zdrojem a přiblíží se do vzdálenosti maximálně jednoho metru. Poté čeká i několik hodin na správný okamžik, kdy se bude moci přiblížit a nasednout na samičku, aniž by se sám stal její obětí. Většinou vyčká, až se samička potravně nasytí.
U kudlanek je známý tzv. pohlavní dimorfismus, kdy je samička větší než sameček.
U kudlanek se vyskytuje sexuální kanibalismus. Samička může již během páření ukousnou samci hlavu, ale ti jsou schopni se rozmnožovat i bez ní.Ke kanibalismu dochází hlavně v době nedostatku potravy, ve volné přírodě. Při pokusech v zajetí k tomuto jevu docházelo jen výjimečně, protože samičkybylydobře živeny. Výzkumy v zajetí i ve volné přírodě ukázaly, že samice usmrtí a pozřou přibližně 30 % samcův dané populaci (Lawrence 1992).
Centrum řídící rozmnožování je podřízené mozku, takže když samička začne žrát samečka od hlavy, kopulace neustává, naopak, probíhá ještě vytrvaleji. To je ze strany samičky způsob, jak zvýšit svou reprodukční zdatnost (fitness).
Za oběť většinou padnou je samci v horší kondici, kteří nejsou schopni samici uniknout. Samečci se mohou kanibalismu vyhnout tím, že samičce před pářením přinesou „svatební dar“, tj. jinou kořist, kterou pak samičku zaměstnají i během kopulace, po níž se jim často podaří uniknout.Po kopulaci většina samečků odlétá hledat novou partnerku, někteří ale zůstávají, aby zabránili oplození vajíček jiným samečkem.
Když je samička oplozená a dostatečně nasycená naklade až 300 vajíček do kokonu, tzv. ootéky. Jde o pěnovitou hmotu, kterou vylučuje samička speciálními žlázy na zadečku. Ootéka na vzduchu ztvrdne a chrání vajíčka před vnějšími vlivy a zároveň udržuje stabilní vlhkost kolem 70%, která je nezbytná pro správný vývoj vajíček. Počet takových kokonů závisí na kondici samičky, ale obvykle v počtu 3 až 6. Schránku s vajíčky pak s oblibou lepí pod kameny, na suché spadané větve nebo stonky statnějších bylin.
Na jaře (v květnu) se pak z vajíček líhnou přibližně 1 cm dlouhé nymfy.
Výše zmíněné ootéky jsou velmi odolné vůči nízkým teplotám, raná vývojová stadia v nich dokáží přečkat teploty klesající hluboko pod bod mrazu. Na druhou stranu, ootéka ochrání kudlanky rovněž před suchem a vysokými teplotami končícího léta. Právě odolnost tohoto stadia spolu s vysokými letními teplotami, které vyhledávají dospělci, jsou důležitým faktorem v úspěšném osídlování nových biotopů.
Sexuální kanibalismus
https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/22141/kruty-predator-kudlanky-na-lovu-kolibriku.html
Ootéka a nymfa
Vitáček & Janšta, Živa 2/2016, str 84-86 (http://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/biogeografie-a-sireni-kudlanky-nabozne-v-evrope.pdf)
Zdroje:
Vitáček & Janšta, Živa 2/2016, str 84-86 (http://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/biogeografie-a-sireni-kudlanky-nabozne-v-evrope.pdf)
https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/22141/kruty-predator-kudlanky-na-lovu-kolibriku.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kudlanka_n%C3%A1bo%C5%BEn%C3%A1
http://uzrhv.af.mendelu.cz/wcd/w-af-uzrhv/zoo/zoo_vyukove_materialy/ekologie/ekol_pr05.pdf
.
S pozdravem, Novotný