Domů » Články » Šumava a kůrovec » V. Jaký management v národním parku?

Paradoxně největším problémem národního praku Šumava není kůrovec, ale dění kolem něj, problematika zonace a management. Situaci také ztěžují neustálé diskuze o existenci a neexistenci parku a zpolitizování celého tématu. Pokud by došlo ke konsenzu, tak se stanoví hranice, které budou respektovat všichni.

Ing. Jan Duda - soukromý lesní hospodář, specialista na genofond lesních dřevin

Jaký management v národním parku?

Napřed si jako společnost musíme ohledně národního parku položit tyto fundamentální otázky:

Jak by měl management v národním parku vypadat?

Jaká zde bude role člověka?

Má se v národním parku hospodařit?

Je zde účelnější bezzásahovost nebo aktivní management, a kde?

Vadí návštěvníkovi více uschlý les po kůrovci nebo vytěžená holina?

Škodí přírodě více kůrovec nebo motorová pila?

Z hlediska přírody a jejich procesů jsou odpovědi delší dobu známé. Z vědeckého pohledu je situace již vyřešená. Na základě vědeckých dat víme, jaký management podporuje a chrání biodiverzitu. Víme také, jak nastavit plán péče, aby mohly probíhat přírodní procesy.

Jak ale národní park a přírodní procesy může vnímat běžný návštěvník? A jaké to v něm vyvolá pocity?

Vytěžené holiny zná asi každý z hospodářského lesa a jsme na jejich obraz už navyklí a nějak nás neděsí.

„Však se tam zasadí nové smrčky a život jde dál."

Ale co se takovému člověku začne honit hlavou při vstupu do rozpadlého lesa po kůrovci.

„Katastrofa, úplná apokalypsa! Ten les je mrtvý, sám se již nikdy neobnoví, nebo to bude trvat stovky let. A já se nechci zbytek života dívat na zničené lesy!"

Všichni jsme už dávno zapomněli, jak přirozený les vlastně vypadá, že má nějakou svoji dynamiku. V našem hospodářské lese vidíme pouze ten samý cyklus, v kterém chybí fáze přirozené obnovy. Po odstranění dospělých nebo odumřelých stromů následuje hned umělá výsadba bez fáze rozpadu.

Již nevíme, že integrální částí a hybnou silou každého ekosystému byly disturbance (narušení).

Přirozený cyklický vývoj horské smrčiny

Svoboda 2008 (http://www.casopis.ochranaprirody.cz/vyzkum-a-dokumentace/efekt-disturbanci/)

Přerušení cyklu zásahem člověka

Upraveno podle Oliver a Larson 1996 (https://www.youtube.com/watch?v=Sg_LAgiXdoA)

Obraz odumřelých stromů je člověku z hospodářských lesů takřka neznámý. Obraz smrti nám přináší pocity strachu a úzkosti. Bojíme se prostě toho, co neznáme, čemu nerozumíme, a čeho se sami nejvíce bojíme - strachu ze smrti.

Na první dojem vnímáme kůrovce podobně jako lesník z hospodářského lesa, který ho vidí jako škůdce, kterého musíme zastavit.Obdobně jako u mikrobiální infekce vyžaduje situace nejspíš včasnou léčbu (zde myšleno vytěžení porostu),aby se nákaza nerozšířila dál a neohrozila tak celý organismus (celý les).

Kdybychom ale bezzásahové oblasti na Šumavě osobně navštívili, i jako laikům by nám bylo jasné, že les po kůrovci nezemřel. Naopak! Jen přišel o dospělé stromové patro, které odumřelo a uvolnilo tak růstový prostor pro mladou generaci lesa. S uvolněním zapoje přichází teď oproti bývalému tmavému porostu množství světla a tepla, které nastartuje procesy samoobnovy.

Dojde tak většinou až k masivnímu zmlazení, které vede k přirozeně diferencovanému porostu v čase i prostoru. A navíc zadarmo!

Navíc nejde o to v celém parku nezasahovat a ponechat vše samovolnému vývoji! Management v NP musí být diferencovaný. Ne všude je vhodný ten samý přístup.

Je diametrální rozdíl mezi přirozenými smrčinami (např. horské nebo podmáčené smrčiny, rašeliniště) a smrkovými monokulturami, které by měli projít přestavbou, ať už přirozenou (přírodní procesy - disturbance) nebo umělou (asanace).

Celá situace s vhodným managementem je ještě složitější, pokud chceme chránit současně obojí, přírodní procesy i biodiverzitu.

Obecně v NP se více uplatní bezzásahovost, která nechá proběhnout přírodní procesy (disturbance typu vichřic a kůrovce). Ty pak udržují dynamiku a mozaikovost ekosystému a tím i biodiverzitu.

Oproti tomu v CHKO se více využívá aktivní management (asanace, řízená pastva nebo požár), který zde nahrazuje již chybějící disturbance (např. velcí herbivoři) a umožní tak chránit vzácné biotopy s jejich druhy (např. udržování druhotného bezlesí s tetřívkem, likvidace invazních druhů apod.).

Navíc jsou značné rozdíly i mezi jednotlivými národními parky. Více podobností bude mezi horskými ekosystémy (např. Šumava a Krkonoše) oproti nížinám (např. Podyjí).

Jde tedy o to, management vždy vhodně diferencovat podle lokality a nároků jejich druhů. Pomocí vhodné zonace pak lze rozlišovat rozhraní obou managementů a jejich přechody.

Zonace v NP a CHKO Šumava

https://www.infodatasys.cz/vav2003/sumava/zonace.htm

Aktivní nebo pasivní management?

1. Základní charakteristika

Aktivní (A) - Stromy napadené lýkožroutem jsou káceny a dřevo je z ekosystému odváženo. Pro monitoring a snížení početnosti lýkožrouta jsou používány různé prostředky: feromonové lapače, lapáky z kusů čerstvě pokácených kmenů smrku, případně se používají chemické prostředky ochrany lesa (ty však v místech zájmu ochrany přírody jsou absolutně nepřípustné).

Pasivní (P) - Lesní ekosystém se ponechává bez zásahů - žádné kácení, odvoz nebo výsadba.

Srovnání managementu CZ/A (Plechý)

Zdroj: Kolik divočiny unese Šumava? (Přednáška Stínové vědecké rady, 2012)

2. Místo uplatnění

A - Typicky se uplatňuje v hospodářských lesích (stejnověké smrkové monokultury), kde je smrk pěstován často na stanovištích, kde nevytváří přirozené porosty v nichž by dominoval. Lýkožrout je zde považován za škůdce a tlumení jeho výskytu je nejen žádoucí, ale i nutné.

P - Uplatnit by se měl v případě, že se jedná o smrkové ekosystémy na stanovištích, kde je smrk přirozenou dominantní dřevinou (horské a podmáčené smrčiny). Zde nelze na lýkožrouta považovat za škůdce, ale za druh, který umožňuje přirozenou dynamiku smrkového ekosystému.

Návrh zonace NPŠ, Centrum pro výzkum biodiverzity AVČR + Hnutí duha (https://slideplayer.cz/slide/2801863/)

3. Půda

A - Půdní povrch je významně narušován. Dramaticky jsou urychlovány erozní procesy. Dochází k vymírání půdní mikrofauny, důležité pro půdní procesy (např. obnova mykorhizy).

P - Půda je nenarušena, její cyklus zůstává plynulý.

Vliv managementu na stav půdní fauny

http://kbe.prf.jcu.cz/sites/default/files/Sumava/sumava-kniha-fin.pdf (Co vyprávějí šumavské smrčiny -Šantrůčková, Vrba et al. 2010)

4. Hydrologie

A - Dochází k degradaci stanoviště se zničením horního půdního profilu. Těžkou mechanizací je způsobována půdní eroze, zhutnění půdních horizontů a ztráta pórovitosti, odkrytí minerálního podkladu atd. Půda následně ztrácí svou přirozenou retenci, čímž sedramatickymění lokální hydrologické poměry.

P - Hydrologický stav a mikroklima stanoviště se podstatně nemění. Navíc se díky popadané dřevní hmotě vytváří nové mokřady a zvyšuje přirozená retence.

Odtok vody z Modravského potoka

http://kbe.prf.jcu.cz/sites/default/files/Sumava/sumava-kniha-fin.pdf (Co vyprávějí šumavské smrčiny -Šantrůčková, Vrba et al. 2010)

5. Teplota

A - Teplotní poměry na povrchu půdy se stávají extrémními, existují zde jejich silné výkyvy mezi dnem a nocí.

P - Teplotní poměry na povrchu půdy jsou podobné podmínkám v původním lese, mění se pozvolna s rozpadem stromového patra, nikdy zde nedojde k teplotním extrémům. I po kůrovcové disturbanci si zde porost zachovává svůj lesní charakter s odpovídajícím mikroklimatem.

Vliv managementu na mikroklima

http://kbe.prf.jcu.cz/sites/default/files/Sumava/sumava-kniha-fin.pdf (Co vyprávějí šumavské smrčiny -Šantrůčková, Vrba et al. 2010)

6. Vegetace

A - Složení vegetačního krytu se mění skokově, nastupuje řada druhů pasekové vegetace (třtina, vrbina, maliník atd.), která blokuje přirozené dřevinné zmlazení. Řada druhů zde většinou nedokáže přežít.

P - Vegetační kryt se mění pozvolna a jen mírně. Změny se týkají spíš proporcí v zastoupení jednotlivých druhů a v jejich hustotě. Prakticky všechny druhy zde mohou přežít na vhodných mikrostanovištích. Druhy horské smrčiny jsou na velkoplošný rozpad porostu adaptovány a disturbancí si zde obnovují svou dominanci.

Absence vegetačních druhů na holinách (červeně) v oblasti Modravy

Matějka a Viewegh 2008 (http://www.infodatasys.cz/sumava/vegetacetvp.pdf)

7. Samoobnova

A - Pro další obnovu porostu je třeba umělé obnovy, která je často neúspěšná a musí se opakovat (extrémní pasečné mikroklima, vymizení mykorhizy atd.). Navíc je takto zaděláno na další nestabilní porost do budoucna, kdy tímto způsobem vznikne homogenní, stejnověký les.

P - Přirozená obnova je většinou dostatečná až velmi silná. Vzniknou samozřejmě i místa s méně početným nebo dokonce žádným zmlazením, těch je ale naprosté minimum. Celkově tvoří samoobnova pestrou mozaiku s velmi heterogenním porostem, který je rozrůzněný v prostoru i čase. Po počáteční převaze jeřábu začne po několika letech naprosto dominovat smrk.

Semenáčky smrku nerostou za sebou v řadách, ale tvoří nepravidelné shluky okolo stojících pahýlů předchozího porostu. Z monitoringu bezzásahových oblastí vyplynulo, že nová generace lesa se snaží věrně napodobit rozmístění té předchozí, zřejmě kvůli výhodnosti již osvědčených mikrostanovišť.

Masivní přirozená obnova v bezzásahových oblastech

Čížková et al. 2011 (http://www.npsumava.cz/gallery/17/5221-sg17_1_cizkova.pdf)

8. Biodiverzita

A - Silně negativně ovlivněno druhové složení biotopu.

P - Signifikantní nárůst biodiverzity v oblastech s rozpadlým stromovým patrem.

Vliv rozpadu stromového patra nabiodiverzitu avzácné druhy

Burkhard et al. 2014

9. Mrtvá dřevní hmota

A - V ekosystému je nedostatek tlejícího dřeva. I v případě, že určitý podíl dřeva je v ekosystému ponechán, je toto dřevo asanováno (odkorněno) a jeho rozklad probíhá pomalu a odlišně, dřevo je osidlováno pouze malým počtem druhů, které jsou schopny za daných podmínek přežít.

P - Dostatek tlejícího dřeva, které není asanováno. Přežívá zde celé spektrum druhů (řada vzácných) vázaných na různé fáze rozpadu a tlení.

Nárůst vzácných saproxylických druhů (vázaných na mrtvé dřevo) po rozpadu stromového patra

Seibold et al. 2015

10. Lýkožrout a polomy

A - Populace lýkožrouta je silně redukována za předpokladu, že neexistuje jeho jiný zdroj v okolí. V případě nižší populační hustoty lýkožrouta je možno jeho gradaci účinně bránit a prodloužit dobu, po kterou bude stromové patro ekosystému relativně málo poškozeno.

Přesto je rozpad stromového patra pravděpodobný, protože například vítr může snáze narušit porost, který je mezerovitý v důsledku předchozí asanace lýkožroutem napadených stromů. Rovněž lýkožrout snáz osidluje kmeny stromů, které jsou na osluněné porostní stěně po odtěžení části porostu.

V případě nižší populační hustoty lýkožrouta může být vhodné aktivní management využít pro zvýšení prostorové a věkové diferenciace porostu v budoucnu. Tento přístup však není vhodný v případě vysoké populační hustoty lýkožrouta nebo v případě, že existuje jeho zdroj v blízkosti mimo vlastní ekosystém, protože jeho aplikací by vznikla pouze celistvá holina s poškozeným ekosystémem.

P - Populace lýkožrouta může gradovat v takovém rozsahu, jak umožňuje potravní nabídka - množství dospělých živých a odumírajících jedinců smrku. V okamžiku maximální gradace se populace šíří i do okolí, kde hledá další potenciální zdroje potravy. Gradace končí až v okamžiku, kdy jsou potravní zdroje vyčerpány a dochází ke změně klimatických podmínek (negativních pro kůrovce – chlad a vlhko).

http://kbe.prf.jcu.cz/sites/default/files/Sumava/sumava-kniha-fin.pdf (Co vyprávějí šumavské smrčiny -Šantrůčková, Vrba et al. 2010)

11. Ekonomika

A - Ekonomická náročnost je vysoká. Vysoké náklady mohou být sníženy zpeněžením (části) vytěženého dřeva, přičemž však přibližování a odvoz dřeva vytvářejí další významné ekologické škody v ekosystému.

P - Ekonomická náročnost je ve vlastním bezzásahovém ekosystému nulová. Mohou však vzniknout ekonomické škody v okolních porostech hospodářských lesů. Tyto škody však nelze přeceňovat, protože lýkožrout i v hospodářských lesích napadne pouze starší stromy, které po jejich pokácení lze zpeněžit. Nutno však dbát na včasnou těžbu a zpracování napadených stromů, aby byl minimalizován rozvoj napadení houbami, jehož příčinou by bylo snížení kvality dřeva.

Ekonomický vývoj regionu po založení NP Bayerischer Wald

Job et al. 2005, 2008

12. Management v sousedství

A - V okolních porostech není potřebné modifikovat přístupy k hospodaření, dbát by se však mělo na zajištění nechráněných porostních stěn, které mohou být ohrožovány větrem z oblasti holiny vzniklé ve vlastním ekosystému s asanací.

P - V okolních porostech je vhodné přecházet na selektivní těžbu (výběrný hospodářský způsob), kdy budou primárně těženy stromy napadené lýkožroutem. To přispěje k tvorbě podrostního hospodářství s preferencí ekonomicky i ekologicky výhodné přirozené obnovy. Při obnově by měly být upřednostňovány druhy přirozené skladby odpovídající stanovišti, mimo 8. LVS (horské smrčiny) by to měly být listnáče (buk a klen) a jedle.